Americano - prace 25.7-8-9-10
Po delsi pauze prichazim do prace myti nadobi, vsechny zdravim a za chvilku uz meju prvni skopek, jako by se nechumelilo. Uz si sam jdu udelat kafe na bar, kuchare se ptam na dnesni specialitu a vedle v pekarstvi nekdo polozil "for free" odkrojky od dortu, coz chodim kazdych 5 minut kontrolovat.
Dalsi den uz jenom poustim v hlave program "mycka" a nic vic neresim. Testuji ruzne druhy caju, vic a vic sleduju kuchare co delaji, jak to delaji, co k tomu potrebuji, jak dlouho to trva, jak to vznika, zmenilo se sezonni menu a cerna spina zmrzla, tak jsem ji prestal resit.
Mam pocit ze 80% casu venuji priprave, krajeni, umyvani, predvareni. Na nekonecnym ohni je porad nejaky vyvar, polivka, venku v udirne maso, v lednici losos. Samotny finale uz je v ohrati a v umeni spojit ty chute do nejakyho vysledku, kterej si bud ziska, nebo neziska zakazniky. Zatim jsem zkousel doma hodit vejce do varici se vody a na druhej pokus se to povedlo, vznikne takova bila placka s mensi bouli, tu kdyz rozkrojite tak se dejou divy.

Downtown - prace 29
Po delsi dobe opet v 6.00 v agenture. Na samotnem miste zazni veta na uvitani "Dont think that you are a slaves" (nemyslete si, ze jste otroci). Zaciname s prenasenim sadrokartonovych desek, nasleduje polozeni tvrdeho papiru na novou podlahu, rezu to a merim od oka a vyplacavam celou pasku. Po praci sviti slunce, prochazim se po plazi a koukam na zasnezeny vrcholky hor.

Tovarny, parmazany, kajaky
Pred vikendem projizdim blog insidervancouver.ca. Vidim tam ze probiha cosi, pod jmenem Urban Crawl - klikam dal a objevuju mapku, kde je cca 80 vyznacenych mist, jedna budova ma pres 100 residentu. Rikam si, ze neni sance to minout a bezim na bus s bananem v ruce. Vystupuju v noci ve vychodnim Vancouveru plnym skladist. Kde se tady vezme za 3 dny 15000 lidi?

Drzim v ruce kafe a vchazim dovnitr, uzky chodby, kde se lidi trou o sebe. Dole jsou truhlarny, vune dreva je proste kus topu, hraje hudba, neesteticky polozenej kus parmazanu, bageta, vino a zavesenej kajak kresli atmosferu, ktera mi tu tolik chybela. Kamaradi prisli pozdravit kamarady a ja hledam svoje kamarady, Salam by se tady asi zblaznil stestim. Objevuju misto, kde vznika kreativita.

Bylo to ujety, prochazet tu tovarnu a lizt lidem do jejich atelieru, studii, maliri, fotografove, grafici, kazdej to tam mel trochu jinak usporadany, pritomnost autoru plnila ramy.

20 minut pozoruju kus riznutyho korenu zalityho v bilym tmelu, dohromady vybrousenyho v detailu, ze si cistim brejle, s poctivym zkosenim hrany 2 mm, nasvicene nadrazni lampou.

Tovarna, ateliery, studia, hudba, parmazan, vino, kamaradi, vune dreva, chodby, novy vstupy a vystupy, autor primo u dila, cizich par stovek lidi, plna kapsa vizitek, pratelska atmosfera, kreativita.

Coffee
Znovu na Bowen islandu, hlidani kocky, film Monster (2003)

Ukaz mi papir - prace 28-week 9+10
Bylo utery, vetsina remesel pri kterych vznika prace pro me byla dokoncena, uz to vypadalo ze nemam co delat. Zrovna jsem si rikal, jak strucne napsat, jaky byly ty dva a pul mesice prace, jedna z veci byla, ze me mohl sef kdykoliv vyrazit, podle papiru - agentura - klient.

Sef po serii telefonatu se rozpalil do ruda a ja jsem si rikal tak ted uz me fakt vyrazi, zvlast kdyz jsem uriznul nakrivo takovou izolaci a nalepil papir na jine dvere. Najednou jsem uslysel vetu, kterou jsem uz dlouho neslysel, "Show me your paper" Rikam si, tak a je to tady. Hotovo, konecna. Nevim proc, ale cekal jsem nejaky famfary, slavnostni predavani ceny na cervenem koberci, projizdku mestem, misto toho jsem dostal 4 hodiny prace zadarmo a vetu "I will call you" To v prekladu znamena ze vam nikdo nezavola. Zeptal jsem se na "the reference letter" papir kde bude napsany, jak skvele umim uklizet hromadu bordelu, doporuceni se jmenem a tell cislem lokalniho kanadskeho cloveka, ktery poskytne refernece. Yap! Na zaver musim dat palec nahoru tomu, ze se ke mne chovali slusne, nedostal jsem pojeb za kazdou kravinu, mohl jsem si vyzkouset celou radu praci, materialu, postupu, pozorovat remeslniky, dostal jsem vsechno zaplacene vcetne kazdodennich "lunch break" a "coffe break". Thank you, Good bye!

Stejne jsem byl nakonec z ty situace lehce prekvapenej. Na otazku, ktera visela ve vzduchu poslednich 14 dni, co budu delat dal, jsem hledal odpoved. Stale muzu a zrejme budu delat pro agenturu, ktera me posila po Vanu prevazne pro stavebni prumysl. Prijel jsem do Kanady kuli tomu, abych delal rok zakdni prace? Rikal jsem si, ze tu celou situaci musim minimalne vyresit dobrym obedem s vyhledem na more na Granville island, pri jidle pisu sms Paulovi jestli ma pro me misto u skopku na dva dny v tydnu, musim docasne obnovit prisun muffinu a obcasnych lososu, neni to tak davno co jsem mu dulezite vysvetloval jak me moc "potrebujou" pri praci na construction, pisu do sms asap "as soon as possible" - nez dopijim kafe tak mi prijde sms s mym Yes! a daty prvnich dvou smen - zacatek 19.November, hura - zase prijdou pokusy s vodou :-)

Protoze program, na ktery jsem sem jel se jmenuje "Working holiday", rozhodnul jsem se naplnovat i to druhy slovo "holiday". Jeste ten samy den po mem vyhazovu, jsem si koupil zpatecni listek do Seattlu.

Seattle
Budik 4.20 - cesta z kopce na kole nocnim Vanem k busu. Okolo 6.00 jsme na hranicich s USA.

Jsem treti na rade, prvni dva prochazeji lehce, ja vytahuju 4 ruzny papiry, vyplneny karty, vytiskly "Esta" visa, imigracni urednik, pri identifikaci meho domaciho streetu, vypada ze bude muset vytahnout atlas sveta. Nadruhou stranu vetsina Cechu nevi kde je Boston. Odpovidam na zakladni otazky, kde bydlim, kam jedu, jak dlouho tam budu, jestli jsem tam byl, potom mi rika, ze mam jeden papir vyplneny navic, dal nasleduje cca 5 minut soustredeneho tukani do pocitace, ktere pusobi jako vecnost, lidi zamnou ve fronte uz skoro stavi stany. Esty visa zaplacene kartou o den predtim funguji a ja uz jenom platim 6$ za vstup a preji mi stastnou cestu.

Vystupuju z busu v Seattlu, je pochmurno, pulka listopadu a ja mam pocit, ze potkavamzatim jenom bezdomovce. Musim ocenit uvolnenou atmosferu Vancouveru, Seattle zatim pusobi, jak kdyz se o sebe trou dve zelezny desky mezi kterejma je pisek. Cihlovy domy, mrakodrapy, downtown zariznutej v kopci. Jdu po chodniku a kazdy 3 metry si rikam, jsem v Americe, jsem v Americe, jsem v Americe, nemuzu tomu uverit, jak je to mozny.

Prvni misto kam mirim je "Public library Seattle - mestska top knihovna od OMA architects" Dum co vypada, jak kdyz nekdo narezal a polamal par krabic, dal je na sebe, vybral atria, nacpal knihama. Rikam si, ze svuj den oficialne zacnu dobrym kafem v knihovne, kavarna vsak pripomina misto, jako kdyby se typek hodinu pred otevrenim rozhodnul otevrit, sehnat nejaky vozik, kavovar a cukr ze supermarketu, architektonicke prozreni dokoncuji dva bezdomovci, kteri se snad snazi prevliknout, kousek ode me, to vse v atriu, ktere ma cca 80 metru svetle vysky. Je nekdy zvlastni jak se zabydli ta architektura. Beru vytah do 11 patra, tam je opravdove zelezne peklo, polamane steny, psycho krivky, barevne koberce, pri vrchnim pohledu do atria mi pada celist, nastesti ne telefon.

Druha stavba je dum na kuri nozce, nepochopitelny - "jak moc musi bejt tlustej ten spodni sloup, aby to udrzelo tech 50 pater", nektery ty spodni pilire, okolo kterejch jdu, vypadji jak paratka, vzhledem k ty hmote co je nad mima, mam chut to trochu prizdit, aby to drzelo.

Prvni svetla stranka je hostel, prijemny cisty interier, mila holka u vstupu, recepce z tvarnic na nich plat zeleza, chill-out elektro podkresluje atmosferu, pokoj s graffiti, vse ciste utune, mam radost, sedam si na postel a davam pauzu. Dej si pauzu!

Dale Chihuly Glass garden
Den predtim si stale dokola opakuju, ze to neni mozny, ze uvidim Chihulyho glass garden. Kdyz stojim pred vstupem, tak se mi podlamuji kolena, wow jsem tady. Neverim tomu.
Studiem Chihulyho prace a sklarsky skoly v Pilchucku, jsem stravil cca 5 mesicu, mel jsem pocit ze znam snad i jeho zubni kartacek. Subjektivni dojem.

Inovace - Cokoliv, co zvetsite je zajimavy. Miska, ktera ma 10 cm je min zajimava, nez miska, ktera ma 100 cm. Kdyz napojite 100 mis o prumeru 100 cm na zeleznou konstrukci a zavesite do skleniku, muzete si byt jisti, ze se na to prijedou podivat lidi z celyho sveta.

Pribeh prodava - Foukat sklo ve Finsku, Irsku, Muranu, instalovat v Benatkach, Jerusalemu, Japonsku, to je skvely. Nekam prijede, podiva se jak to delaji, vlozi do toho svoji myslenku a spolecne tvori.

Remeslo - Svoji vizi nechava vytvorit nejlepsima remeslnikama. Umi to z tech lidi dostat. Navic zrejme nema problem koordinovat 30 Lidi na huti, zaridit logistiku pro 2000 kusu skla a 10 tun ledu z Alasky do Israele.

Techniky - Pracuje vyhradne s opkanim, nepruhlednym sklem, nepouziva lom svetla, ze by neco brousil, uz vubec zadny studeny techniky. Vsechno na huti, barvy, pudry, tycinky, spousta Benatskejch technik, vrstveni barev na sebe, vysledek pro me uchvatny.

Skladani veci - Je mistr pri skladani kusu skla do vetsich celku, umi precizne skryt tu konstrukci co to drzi, je to velky, je toho hodne, je to vyborne nasviceny.

Instalace - Jo! jak to prezentovat, vse umistit do tmy a nasvitit, polozit sklo do botanicky zahrady, genialni napad, zavesit hrozen ze sklenenych cervu do Benatek, vyuzit svetlo ktere to posune o level dal, hazet sklo do reky ve Finsku - Yes no problem!

Koncept - Myslim ze se vyhyba konfliktnim tematum, skrz praci neresi zadne postmoderni krece, pracuje abstraktne s hodne barvama, na zaver galerie je male kino, kde rika ze u prace moc nepremysli. Osobne tomu moc neverim, ale kdyz bych rozdelil kreativitu a produkcni stranku, tak to mozna muze byt pravda. U kreativity se premyslet moc nemusi, to bud prijde nebo neprijde.

Strecha, zdi, podlaha - Co me osobne trochu chybelo - nektery pouzity materialy, jako treba podlaha, pod kterou vite ze jsou prkna a ne beton, zdi z OSB desek, strop spolecny, s nacernenou vzduchotechnikou, pro vsechny prostory galerie, pusobily vic docasne, nez trvale. Asi jsme zvykli z Evropy na opravdu studenou, chladnou galerii, kde je stoleta podlaha z betonu a zdi z cihel. Nekde se to projevit musi.

Bookshop - Nakonci je samozrejme bookshop. Expozice - pribeh vam vytahne penezenku z kapsy a mate si chut koupit aspon ten blok za 7$. Uprostred galerie je restaurace, coz je vporadku. Mozna mi tam na zaver chybela mala hut, kde by nejaky studenti tahali maly objekty, zvirata, sklenicky, protoze to horky sklo je na tom ze vseho nejzajimavejsi. Videt Chihulyho Glass garden bylo skvely!

Tacoma museum of glass
Moje cesta zacala na ulici c.2 v Seattlu, kde jsem cekal u sloupu na bus 590, drzel jsem v ruce papirovou 5$, kdyz nastupuju do busu tak mi ridic rika, ze musim mit mensi penize, nejlip mince, ale at jdu dal, nejaka pani vytahuje penezenku a pomaha mi rozmenit. Za chvilku uz jsme na zvlneny dalnici smer Tacoma.

Vystupuju primo pred Bridge glass, je to cool a potom uz me Artur navadi svejma krivkama k nahnutymu kominu hute. Artur se zase predvedl, cela budova vypada jako verejny prostor - ten co prece tvori to mesto - vyhled na zatoku s lodkama je tresnickou na dortu. V muzeu travim cca 6 hodin - zacinam s prohlidkou australskyho skla, potom koukam na filmy o skle a pozoruju sklare jak tvori na huti, nejak tomu nemuzu porad uverit, ze ja tam jsem primo ja, prislo me to jedno z tech mist na ktery se nikdy nepodivam, najednou jsem tam a rikam wow, wow, wow. Vzdycky kdyz vidim sklo, tam mam chut s tim zase zacit pracovat, doufam ze to vyjde! V Tacome jsem se rozhodnul ze ten Pilchuck uz proste musim dat taky, asi na jare. Bylo by super se seznamit s mistni komunitou sklaru, vypada to, ze zapadni pobrezi USA je dost inspirativni misto. 

Cesta zpet vypadala naslednovne: Odjizdeli jsme v 21.50 ze Seattlu, z mista, ktere pripominalo utulnu bezdomovcu. Prvni problem nastal na hranicich s Kanadou, kde jsme 1,5 hodiny cekali az daji razitko nekomu do pasu, ja jsem po serii 10 otazek prosel vpohode, potom cca ve 2.30 ridic sjel z dalnice a ztratil se v jedne skladistni casti Vancouveru, zastavil a na 10 minut zmizel, pak pribehl s papirem kde mel nakreslenou cestu, do postele jsem dorazil ve 4.30. 

Bejt v Seattlu pro me byl oficialni krest cestovani sam, mel jsem jenom telefoni cislo na jednoho typka, co tam zije, od jedny holky z Vanu.  Asi nemuzu zatim o ty "Americe" rict nic vic, byl jsem tam fakt kratkou dobu navic v casti roku, kdy kazdy mesto vypada jak v priprave na neco lepsiho - zrejme vanoce. Myslim ze to je jedno z tech mest, ktery kdyz vam ukaze lokalni clovek, tak si uzijete uplne jinak, mozna priste?