Domaci beton, flexou na drevo - prace 28 - week 7+8 
Tyden kdy prace nabrala na obratkach, dokoncovalo se vsechno. V utery jsem videl poprvy po dvou mesicich sefa, jak rve do telefonu, remeslnici co delaji s betonem neprijeli, nezavolali, rikal mi at vseho necham, ze objednal par pytlu betonu. Tak jsem pripravil plachtu, drevenou desku, lopatu, vodu a rikam "We will work like in old times" Sef se smeje rika ano. Vysypal jsem tri pytle, lopatou vytvoril krater pro vodu, potom jsem to vsechno pekne obracel jak na chalupe v Marsove. Dalsi krok byl to nacpat do pripravenyho bedneni - dozdivali jsme kus fasady.
V patek jsme sundavali drevenou stenu, ktera ukryvala cely pohled na dva obchody. Pracovali jsme primo na chodniku mezi lidma na West broadway - jedna z nejrusnejsich ulic ve Vancouveru, kdyz jsme sundali nejakou desku tak jsme jim ruzne zaterasili cestu, vtipne bylo ze za tech 11 mesicu se cela plocha nekolikrat prelepila plakaty, nebylo mozne vubec najit ty dlouhy vruty, co to drzely. Resenim bylo vzit palici, kus zeleza a vyrvat ty vruty skrz. Vrcholem dne, kdy jsme celou stenu oholili o OSB desky, sundali vnitrni casti ramu - zbyl nam tak vrchni nosny tram obaleny hrebiky, ktery couhal volne do prostoru ulice. Co s tim? Koukali jsme na to jak na bozi zjeveni a nevedeli co, vlastni pila byla pryc. Nakonec vse dopadlo tak, ze jsem stal v tom vsem na staflich, zahaleny do oblaku koure, kdyz jsem rezal flexou ten dreveny tram. Vse dobre dopadlo, stenu jsme postupne rozebrali a odklidili do kontejneru. Mam radost, ze snad par let bude na google streetview videt kus moji prace :-)

Kolik mame casu?
Ve stredu jsem sel po ulici domu, prijde mi sms - "Hi Tomas - Im in the hospital " - pise Bert. Rikam ok - beru zubni kartacek, nabijecku a vyrazim za Bertem, nalezam "General hospital" 6 patro - Neurochirurgie. Opatrne oteviram dvere, uvnitr je hezky cisty - vsak nemocnicne vypadajici interier, hledam nekoho koho se zeptat jestli vubec muzu jit dal, jsem tam sam, okolo me otevrene pokoje s pacienty, najednou se ozve takovy klasicky filmovy dlouhy zvuk, piiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiipppppp - rikam si, ze asi nekdo prave umrel, do pokoje vbiha sestra a resi situaci, me se podlamuji kolena a uz to skoro vypada ze tam zustanu taky. Za chvilku uz sedim u Berta v pokoji a zabavujeme se vtipama o tom, jak se mu udelalo ve skole blbe a odvezla ho sanitka, coz je pravda. Dalsi dva dny se tam stavuju taky, pracuju pobliz a myslim si ze to je fain se stavit a rict jak se mas?! V sobotu uz je Bert doma s 3 strankovym papirem popisujici priciny lehke, male, miniaturni mozkove prihody, spojene s kratkodobym nedostacujicim prokrvenim mozkove tkane. Secteno podtrzeno - kazdy den, kdyz jsem sel z ty nemocnice, tak jsem si rikal, ze zivot si musime uzivat a ne resit kraviny, clovek nikdy nevi kdy to s nim svihne.

V utery jsem byl zcekovat "Graduation show of Emilly Carr scholl of art and design" vlastne krome vernisaze obrazu, fotek, objektu, kde bylo neco cemu jsem nerozumel jsem tam nenasel nic podobnyho "Art semestru" na VSUP, je zvlastni, ze kdyz clovek nepatri do komunity skoly tak se proste jednoduse nedozvi o tom co se tam kde zajimavyho deje, ja vim musim se vic seznamit, zatim tam prochazim chodby a nic nerikam. Pracuju pobliz a nekdy po celodeni praci na staflich, s lopatou, vrtackou si tam jdu dat kafe do kafeterie a posloucham jak se studenti bavi o tom jak neco nekdy budou delat, neco co jsme delali cely 4 roky v Liberci. Ale asi to tak je spravne, clovek musi premejslet, nez neco urizne.

Victoria
Evropsky mesto, mozna tak nektery ulice a interiery obchodu v anglickym stylu. Bylo rano, beru bus 25 na King Edvard, potom skytrain, ale prejizdim stanici Bridgeport az na konecnou, vracim se na bus 620 do Tsaswaasen, potom Ferry do Swartz bay na Vancouver island, dal bus 71 primo do Downtown Victoria, prijizdi dvoupatrovy bus, platim 2,5$ a sedam si uplne dopredu, ridic vaznym hlasem rika, ze tam bude za 55min a 35 sec, potom celou cestu zprijemnuje vtipnejma hlaskama, cely bus se smeje, na konci rika ze tam je Starbucks kazdych 15 metru, coz je pravda. Jdu po tom meste a rikam si, tak tohle je "Evropsky" kde je nejaka dlazba? Potom nachazim zapadly ulicky a jednu galerii, kam vchazim po schodech dolu, ukazuje se to jako vetsi otevreny prostor, u vstupu me vita holka, ma za sebou stenu ze spraju, jsou tam poveseny tricka, obrazy, tatoosalon jako open space - slysim ten vibrujici zvuk, dve holky co delaji ilustrace, dj gramce, dobra atmosfera - inspirativni, je to tak kdyz kamaradi delaji spolu to co je bavi. Jeste ten den se vracim do Vanu, do svy postele s novym barevnym povlecenim z ikea, nechce se mi spat na hostelu, diky vyletu do Victorie jsem se rozhodnul jet do Seattlu, objevil jsem na trajektu dobry casak, ktery me nalakal na Chihuliho Glass garden, Tacoma museum of glass a dalsich X1000 veci spojenych se sklem! A ted uz musim vytahnout to pradlo z pracky :-)