Is it clear? - prace 26
Den zacinam budikem v 5.55 hned po vecerni sichte v Trafalgars bistro, muj egoismus v agenture dostava zelenou, kdyz sedim 40 minut na zidli a nedostavam praci, jdu za Betty a rikam ji, at me skrtne, ze jdu delat na svym projektu. Rika mi, ze me zrovna chtela poslat na jeden job - chlapik, ktery pracuje se sklem, schodiste, steny, zabradli, potrebuje nekoho, kdo nevypada jak bezdomovec a neznici vse na co sahne. Mame sraz v 9.30 - nasedam do dodavky hned treti odbocku se dostavame do prikazaneho smeru jizdy doprava se stopkou, Derril prida na plyn a rika - IS IT CLEAR? mrknu doprava a odpovidam YES, odbocujem doleva a projizdime stopku. Nasim ukolem je nainstalovat vestavenou skrin do podkrovniho bytu, ktery je kousek od more, byt je plny truhlarskeho atypu v krasnem provedeni, spousta chytrych reseni, ulozne prostory, svetla, dispozice, okna s vyhledem na more jsou proste top. Prenasime z dodavky 3 prvky vestavene skrine, zvuk tristiciho se skla se neozyva a tak instalujem listy do stavebniho otvoru, snazim se byt maximalne sikovny, preci jenom otec uz nejake kapky potu semnou utrousil a tak Derril po 30 letech praxe jede vklidu svoji flow. Zjistujem ze podlaha je polozena vzhledem k rovine stavebniho otvoru s rozdilem 8 centimetru na vzdalenost 3 metru (pohled zeshora) Vypada to jako problem a tak to zaciname resit. Nakonec se ukazuje ze smer podlahy a celeho pudorysu domu je v rozdilu nekolika stupnu, proto vsechen pravouhly nabytek vypada nakrivo. Instalujeme posuvne kridla skrine, jsou celkem tri, nastava dalsi problem. Diky tomu ze lista ma dve kolejnice, tak vzdy na jedne liste musi zustat dve kridla, jenomze v tu chvili nejde otevrit komoda, ktera je uvnitr skrine, proste nejde. Darril prestava mluvit a na podlaze se objevuji dalsi kapky potu, slovo FUCK se objevuje na scene, nevericne pozoruje 10 minut celou situaci a vymysli reseni, je uz jasne ze dnes tu skrin nedodelame, protoze se to bude muset predelat na tri kolejnice s jednotlivym kridlem. V hlave mi zustava myslenka, jak je mozne ze clovek po 30 letech praxe se dostane do takove situace, ano je to mozne. Nakonec mu davam svoji vizitku s telefonem. Zajimava zkusenost.

Dirty job - prace 25
Sotva jsem dopsal report na blog uz mi zvoni sms - Hi Tom, I had someone call in sick, are you available tonight at all? Pisu YES. Beru kolo, helmu, mp3 a slapu ulicema jak v americkym filmu, zastavuju u Trafalgars bistro, kde se stanu na par hodin dishwasherem. Uz vim jak si zapnout bilou kosili a zavazat cernou zasteru, zvladam asi tak 30 % operaci, zbyvajicich 200 polozek nevim kam patri, ale vsechno odhaduju a improvizuju. Kdyz jsem rozdaval letaky do schranek, tak jsem si rikal, ze kazdej architekt by si mel dat aspon jeden den rozdavani letaku, protoze pochopi jak je spravna schranka dulezita a myslim si, ze kazdej designer by mel jit myt nadobi, prochazi vam pod rukama desitky ruznych tvaru, funkci, materialu, ucelu. Miska na zmrzlinu, miska na salat, kovova misticka na tatarku, talir na testoviny, talir na stejk, talir na salat, panev na lososa, panev na flambovani, sklenicka na vino, aperitiv, hrnky od kafe, presso, nuz veliky, maly, lzicky atd. Prijde mi zajimavy ze kazda polozka v seznamu ma svuj konkretni pribeh, cisnik prichazi se sklenicema od vina a misky od zmrzliny, rikam si hmm nekdo neco slavi. Moje prvni chvile se uz zacinaji formovat do nejake hmoty. Pozoruju ze pro kazde jednotlive jidlo se pouziva jednotliva panev, ubrusy jsou bile a kazdy stul ma predem sklenice na vino, vodu - coz o necem svedci. Jedna vec je si o necem povidat v kavarne, druha vec je neco zkusit na par minut, treti stav je po 6 hodinach prace u skopku, pripada mi - ze uz jsem umyl horu nadobi a to nejlepsi me jeste ceka, dostavuje se unava a pohyb mezi grilem a zmrzlou klimatizaci mi ukazuje prukazku, hlavou se mi prolinaji vsechny konzultace, prednasky, cviceni a prezentace ve skole, je zvlastni ze clovek stravi 20 let ve skolni lavici a jeste potrebuje, aby ho lopata a skopek doformovali a dovzdelali do reality resp. popsali vztah mezi poctem odpracovanych hodin a plochou bytu. Premyslim nad tim, ze pred par mesici jsem byl v Anglii a vysvetloval Tereze, jak proste nemuzu mejt nadobi v Anglii, mozna to byl jeden z duvodu proc jsem do Anglie nejel a tak jsme se s Terkou rozesli. Ted jsem v Kanade, meju nadobi a ptam se sam sebe - Jsem snad idiot? Blizi se sedma hodina me prvni sichty, zacinam sklanet hluboky respekt pred lidmi, ktery kazdy den delaji prace typu - zametaci chodniku, ridici busu, prodavaci jizdenek, proste vsechny druhy profesi, ktery jsou casove i manualne narocny a lide za ne dostavaji minimalni mzdu. Bez jejich prace by mesto zkolabovalo. Me ruzove bryle pomalu meni barvu.
Jeden z kucharu se na me otaci a pta se me Would you like to eat? odpovidam YES! Za par okamziku predemnou je obrovsky talir s dlouhymi nudlemi, kde jako svetlo na konci tunelu sviti 6 kousku lososa, polite smetanovou omackou, pripadam si jak na stupnich vitezu a slavnostne debuziruju lososa a uzivam si kazdou vterinu kulinarske orgie. Jidlo je epesni a ja se vracim s usmevem ke skopku. Je konec sichty, ja se ocitam sam v hospode a jeste domyvam kupu nadobi, sam sebe uz vidim jak spim. Nalada klesa ke dnu, presunuju se do propojeneho vedlejsiho podniku, kavarna - cukrarna - pekarstvi, tam slysim punk na tri doby a jednoduchej zpev k tomu, presne to vystihuje atmosferu delnicky tridy, hudba a seznameni se Sarou mi vraci energii do zil. Sara uzavira sichtu v kavarne, prvni spolecne chvile travime ponorenim rukou az po lokty do drezu plneho zbytku jidla a vse vytahujem ven, aby mohl odtykat odpad, potom spolecne umyvame kupu nadobi po kavarne. Hazu rucniky do pracky a na zaver dostavam dortik z lednicky, dva muffiny a dve kapsy s orechy. Kdyz bereme kola pred kavarnou Sara rika, ze studovala filmovou produkci, povida mi o majitelich ze ziji skoro cely rok v Mexiku, uvidime co z toho bude.

Dirty job ever - prace 24 training-shift
Dishwasher - Dal bych si par facek za hlasky typu - nadobi muzu mejt vsude. Neni to pravda. Vysvetleni proc prijde pozdeji. Rikam si - musim to zkusit, delali to moji kamaradi v Belgii, Anglii, Irsku. Chci mit taky tenhle kick napsanej na blogu, pri vzpomince na working holiday. Bylo to intenzivni, nepopsatelny, nemam pro to slovnik. Pribeh.

Zacatek: Zvyknul jsem si odpovidat na inzeraty z Craigslistu, tak posilam post na post diswasher. Behem dalsich tri dnu si vymenime par sms s Paulem, kdy mu stridave odpovidam ze zrovna ne, protoze mam praci jinde. Domlouvame pohovor na 17.00. Neberu si CV, protoze se mi to nechce delat slozity. Googlim jmeno sefkuchare, ktery ma rozhovor v nejakem casaku a ruzne samolepky tipu top 30 restauraci ve Vanu. Pri pohovoru na otazku jestli mam CV proste rikam ze NE. Potom zcela uprimne popisuju proc jsem v Kanade (cestovani, nove zkusenosti, zazitky, kontakty, anglictina, rozhled) Na pohovor se vubec nepripravuju, chtel jsem rict neco o tom, ze obcas sleduju nejakou kucharskou reality show, ale k tomu jsem se nedostal. Koncime uz klasickou vetou ze si dame vedet. Coz v prekladu casto znamena - dekuji nashledanou.

Potom se mi druhej den podari nejakym zahadnym zpusobem poslat z kapsy sms Paulovi, kde je popis vyletu do hor pro jine kamarady. Dostavam odpoved ze mam prijit v utery na orientation a training od 18.00 do 20.00

Jak zacit s popisem toho co se delo, jsem jeste ted v soku. Nemam pro tu praci slovnik. Kdyz jsem na stavbe tak uz vim co a proc se dela, ale atmosfera kuchyne byla silnym zazitkem.

Vchazime skrz restauraci do kuchyne, ktera je opravdu dost mala, potom oteviram dalsi dvere, kde je venkovni pruchod mezi domy, chladici boxy, ventilace, odpadky, sklad jidla, dalsi otevrene dvere do pripravny cehosi, smesice vuni, vlhkosti a smradu z kontejneru, prochazime zadem do druheho podniku, kde se pripravuji dorty, muffiny, cukrarske veci, pro me nepopsatelna organizace veci, atmosfera jak ve skladisti, uzke opotrebovane ulicky, kostata, drezy, beliky na co sahnu to ma na sobe patinu jidla a prumyslu. Na prvni pohled chaos v usporadani vseho, ale mozna to je cele funkcne vyresene. Beru si na sebe bilou kosli a cernou zasteru pro dishwashera. Vsechny procesy me vysvetluje prijemna mlada holka s velkyma ocima s vlasy do copu. Zacinam s mytim plechu po muffinech, potom vyhazujem odpadky, zametame podlahu, vytirame, potom se presunujem do druhe kuchyne, tam uz sefkuchar a dva asistenti pripravuji kulinarske orgie, za ktere plati hosti tucny balik $ (kdyby videli jak vypada cele zazemi provozu, tak by si hodne rozmysleli dalsi navstevu, ale mozna ja jsem z Marsu a to co jsem videl je standart gastronomie) Pomaham plnit rychlomycku, beru panve z kade, kterou prezdivam lochneska, prebiram spinave talire od servirk stridave pozoruju deni v kuchyni, vlastne se primo pohybuju mezi kuchari, kdy doplnuju ciste talire na sva mista. V jedne chvili citite intenzivni teplo od horaku, hned za dalsich pet centimetru vam foukne na hlavu mrazivy vzduch klimatizace, uz vim kam patri male talire, hluboke, ovalne, misky, misy, pribory, sklenice. Mlada holka, co mi vse ukazuje ma desive tempo a je tak trikrat rychlejsi nez ja. Cela struktura organismu pusobi v zakulisi jako minimum prace pro maximum prozitku na taliri, v jedne kadi se vari cosi jako omacky, obcas zavane intenzivni vune bylinek, masa, koreni, v jedne chvili kuchari finishuji objednavku pro 8 lidi a me fascinuje jaky koncert predvadeji, opacnym extremem je cela kultura pripravy jidel, ale mozna na to proste nejsem zvyklej a jednoduse nevim. Jinak celkove intenzivni zazitek uplne noveho druhu, pro ktery nemam jednoduse slovnik. Po 2 hodinach treningu si me bere Paul do kancelare, tiskne papir a nabizi mi 2-3 shifty za tyden. Poziva: muze byt zajimave pozorovat z druhe strany fungovani kuchyne, pripravu dortu a muffinu, kdyz to bude v omezenem mnozstvi, tak tu praci chci docasne zkusit. K lidem co takovou praci delaji mam respekt, ale ja nejsem jednim z nich.