Červená

Ta věc mě čím dál víc baví, fascinuje mě, že čára na zemi se přenese na strop. Houpající se sklo, ostrý paprsek. Ten sádrokarton začíná bejt víc a víc zajímavější, chvílema křehký, chvílema rovný, chvílema křivý, chvílema to dělá přesně to co chci, chvílema to dělá to co nechci. Trávit odpoledne po práci na pláži, při hezkým počasí, se stává povinností. Prostřeloval jsem beton, 4 cm. Řežu flexou profily na sádrokarton, baví mě ten zvuk, každej materiál vydává specifickej zvuk, když se to dělá správně. Spal jsem na vrcholu Bowen islandu, stan přivázal k dřevěný plošině, vypadalo to, že odletím, při tom nočním lijáku se sněhem. Zapálil jsem si ohýnek u města Gibsons na Sunshine coast. Začal jsem chodit na tréninky Dragon boat, loď pro 20 lidí. Spiderman2 mi vyčistil hlavu po pracovním týdnu. Už jsem se rozhodnul, že si nebudu kupovat žádný kraviny, co si nemůžu vzít do letadla, takže jsem si místo toho koupil lístek na Mono, Chese and Status. Pro můj "Working holiday program" zbývá čas v řádu týdnů. Za chvilku budu zase s batohem na letišti.

O sádrokartonu jsem si myslel, že to je hloupá věc, ale poslední 3 týdny mě přesvědčují, že je to víc než chytrá hmota zalitá do papíru. Stačí dobře naříznout ten papír, zlomit to, uříznout ten spodní kus, seříznout hranu, je to přesný, plochý, čistý. 

Rozdělal jsem si tam stůl, udělal vlastní "stage" přinesl nástroje, tužku, papír, čaj, mp3. Všechno jsem to poměřil, změřil, nakreslil. Vzal desku, na "factory" hranu čmárnul palce, přivrtal pomocnej plech na řezání, říznul, odlomil, doříznul. Znova naměřil díry pro vypínače, vrtačku do rohů. Předtím nabil pistoli hřebíkem, přistřelil lať k tvárnici, která obklopuje výtah. Na závěr přidělal desku k výtahu, zakryl tím vypínače a šel na oblíbený Sushi.

Granville a West broadway

Už pátý týden, moje práce občas připomíná tragikomický film. Většinou čekáme na statika, až pošle nějaký výkres, který opět o něco více zpevní naši malou budovu, která je zaklíněná mezi dvěma obry. Sundali jsme dvě 15 m dlouhý sádrokartonový zdi, snížili o 2 cm výšku, aby truhláři mohli zajet s 6 mm překližkou, kterou dávájí všude po stropě, až pod vrchní plechový profil sádrokartonu, celá konstrukce by se tím krokem zpevnila, tak možný pohyb konstrukce kamkoliv, zřejmě však jenom ve 3 směrech by byl zastaven, kdyby však truhláři z neznámého důvodu, zřejmě díky "křivosti" stěn, v sobotu, nedojeli překližkou až na stěnu, ale zastavili se 5 cm od stěny, proto celé moje měsíční (zaplacené) vrcholné, konstrukční dílo, nedosáhlo takového potenciálu jako na papíře.

It is perfect, thank you
Poslední dva dny jsem pomáhal Carlovi, v jednom prostoru se už pohybujem delší dobu, působí opravdu dost přísně, je stavební truhlář, perfecionista, ráno se radši na nic neptám, práci nijak neodbývá, všechno dělá na 100%. Občas mu někdo pomáhal a vypadalo to jak drezůra tygrů, připomínalo to vztah pán a otrokář. Takže když jsem přišel na řadu já, tak jsem si řikal... "Teď mi vypere kožich, nesmim se zeptat na nějakou ultra kravinu, nebo něco udělat špatně... Nakonec opak byl pravdou, přivrtal jsem 5 šroubků, Carl řikal "It is perfect, thank you" Uříznul jsem plechový profily... "It is nice, thank you... Půjčil jsem si vodováhu, podal zpět... "Thank you, thank you, thank you, good job"...  Byl jsem z toho byl dost v šoku, chvílema jsem si řikal "Co má za problém" čekal jsem čočku, ale místo toho pořád slyšel "It is perfect, good job, thank you" Prostě děkoval a chválil jak o život, asi to bude jinou kulturou.

Frisbee
Začali jsme hrát frisbee v parku, je to skvělý, talíř občas letí úplně jinam než má, jako kdyby se všichni ten den těšili, až vypadnou z kanceláře a budou běhat po trávě, nechali se úplně pohltit hrou, hrajem naplno, hra má pravou atmosféru, po posledním tréninku jsme šli na střechu, kde jsme grilovali, pili pivo, koukali jak zapadá slunce za Downtown.

White Cliff, Iona beach, Bowen, Main street
Čas v Kanadě už se pomalu blíží ke konci, zbývá 90 dní, snažim se volný chvíle jakkoliv využít k poznávání nových míst, třeba White Cliff park, skály co končí v moři, nikde ani noha, protože pršelo. Zrovna včera Iona beach, taková nijaká surová pláž s milionem vyplavenejch dřev u letiště. Stromy už jsou obalený do jarního módu, budou to asi třešně. Znova na Bowen islandu, ten je super. Objevil jsem Main street, zajímavý kavárny, obchody.