Vata v hale práce 40
Zkouším druhou agenturu, za pár chvil vystupujem z busu v chudinský čtvrti Hastings, je tma a pomalu prší, atmosféra sociálního bydlení, skladů, průmyslovýho přístavu. Na rohu na nás ceká náš supervisor, opět hned po ránu značně pozitivní, komunikativní. Přijíždějí 4 auta, vystupujou lidi s výkresy, začínáme obsazovat roh ulice, poslední na řadě je taxík, přijel zřejmě majitel. Vcházíme dovnitř 3 patrový budovy, v druhým patře jsou kanceláře, spousty příček, za tím vším je obří hala, tím všechno krásný končí, úkol spočíval v demolici všech příček a roztřídění materiálu do prostoru haly. Odpoledne přijel šéf šéfa a začal všechno chaoticky podřezávat, dostal po hlavě jednou deskou, která se zhoupla ze stropu. Druhej den slyším větu "Work faster". Tu větu jsem slyšel poprvý, většinou to bylo přesně naopak.
Den tři. Objevili se navíc další dva lidi z agentury, je nás 6, stačí vzít telefon a já můžu bejt nahrazenej během 20 minut někým jiným, což má svý výhody i nevýhody. Šéf v jednu chvíli přijde říct, že okolo 10.30 přijdou majitelé, svůj proslov ukončuje větou "work fucking hard" v překladu "pracujte zasraně rychle před majiteli" Řikám si, proč je potřeba takový divadlo a zpětně obdivuju klid a pracovní chování mýho čínskýho šéfa, kterej byl prostě skvělej. Dvě věci mě nakonec ubili... Pracovat s lidmi, který o pracovní pauze řeší akorát životní sračky, jak nemají peníze a mají se špatně, potom vytáhnou nejnovější mobil, nasednou do auta a odjedou. Další věc byla ta zkurvená skelná vata, kterou jsem tam 2 dny plnil do pytlů, Už ne! Ale peníze na nájem v mý krásný čtvrti jsem si vydělal, dnes zase u moře.
XZY práce 39
Nedělní práce. Vstupuju z chodníku do hotelu 4 sézóny v downtown, interiér prosáknutý luxusem, zdi obložené dřevem, koberce, svítidla, lidi vyhajpovaný, vcházíme do dveří pro personál, najednou se ocitám v úplně jiným světě, interiér se změnil na průmyslovou obsluhu hotelu, kde platí jiný pravidla, dostávám facku smradu z kuchyně. Jedeme výtahem o 3 patra níž, tam je další svět, prostory kam zajede kamion, stojí tam 4 trucky plný vybavení pro road show dvou značek, jedna se jmenuje podle šelmy ze savany a druhá je v překladu auto do přírody, obě britský značky vlastní indická společnost. Můj supervisor se nám představuje, řiká jak se jmenuje, co budem dělat, ptá se nás na jména, prohodí pár vět jak se máme, je až neskutečně pozitivní, pořád nám za něco děkuje, že jsme třeba podrželi dveře do výtahu, já si řikám co má za problém, co chce, proč je tak pozitivní... Časem zjišťuju že to je prostě kultura, firma z Los Angeles - pozitivní, pozitivní, pozitivní. Zase jednou jsem si řikal, že vidim věci, který bych jinak vůbec neviděl, třeba jak jsou zabalený výstavní prvky pokrytý ultra lesklou zrcadlovou folií, v dřevěnejch krabicích, ušitý přenosný ochranný potahy, různý subtilní stojánky na cokoliv, kde je vespod chytře přikrytý plát železa, jak zvednout pákou 4 metrovou dřevěnou krabici, vrazit pod to vozík. Naše finále přišlo, když překvapeně 4 dřevěný stěny nešly vrazit do výtahu. Čekáme na West Georgia street (něco jako Staromák), po 20 minutách se konečně objevuje truck, akorát vprotisměru, v tu chvíli vbíhá 8 týpků zastavit dopravu na 6 proudý ulici, truck se různě otáčí, při couvání málem sundává značku, poslední 4 prvky jedou po eskalátorech, procházíme recepcí. Oouujééé další zajímavá zkušenost do složky "Experience Canada"
Lidi tu tančí v obchodech, mi napsal Richard z NY
Človek, když vstoupí do obchodu, tak jako kdyby se ocitnul na jevišti v záři reflektorů, mužete co chcete, ptát se na co chcete, vymýšlet si cokoliv, obletují vás, starají se, usmívají, reší, volají, máte pocit, že najednou všichni delají všechno pro to, aby jste si koupili právě jejich produkt. Chce se vám zrovna tancovat v obchodě s hadrama, potřebujete jít do obchodu se psem, s kolem, s čímkoliv - není problém. Sám vlastně nevím proč tomu tak je, zřejmě je tu daleko historicky delší vývoj služeb, hlavmě v režimu soukromýho vlastnictví, jako kdyby personalisti nabírali lidi, který se umí usmát, jsou příjemně naladění, ochotní pomoci s čímkoliv. Přál bych zažít každýmu, kdo nikdy nežil mimo Česko, potkávat ve službách lidi, který se usmívaj, jsou pozitivní, ano je to možný. Neřikám, že tady člověk nenarazí na někoho kdo je nepříjemnej, ano stane se to, ale tak jednou za měsíc, v Čechách se mi to stávalo dvakrát denně. Tady ten zákazník má úplně jinej status, daleko větší, je to prostě chodící peneženka a ten obchodník to ví, byl by hlupák, kdyby se neusmál, nepomohl s výběrem zboží. Další věc je i placení, je to vymyšlený tak, aby z toho byl minimální stres, aby to bylo něco jako "jéé ješte to vlasntně potřeba zaplatit". Já si osobně myslim, že bejt celej den příjemnej, pozitivní, je těžký, sám vim, že neumim bejt 365 dní pozitivní a skvěle naladěnej. Myslim, že tady je i o trochu víc pozitivní atmosféra na ulici, když se na cokoliv zeptáte lidí, tak vám 9 z 10 s úsměvem odpoví a popřejou hezkej den...
Atmosféra zadních uliček
Pár postřehů z Vancouveru... 23. prosince svítilo krásný slunce a bylo 10C, procházel jsem se po pláži. 12. ledna něco dost podobnýho, slunce, 8C, modrá obloha, občas me šokuje když vidim chodit lidi v kraťasech v lednu, nebo sedět v 6 ráno na zahrádce a pít kafe. Začal jsem na kole projíždet takový obslužný uličky vzadu u domů, jsou tam garáže, ploty, má to atmosféru, připomíná mi to Evropu, různorodost, přední strany domu vypadají úplně stejně, zadní strany jsou daleko zajímavější, navíc se tam čas od času objeví i nějaká zajímavá arch. stavba. Uprímně řečeno, leden asi bude z těch všech mesíců nejslabší, dny který začínaj v 8 končí ve 4, nějak nenacházím energii objevovat, prozkoumávat, přitom vím, že se každým dalším dnem blíží termín mýho odjezdu, to mě vlastně nutí bejt akční a vytežit z toho, že jsem v Kanadě maximum.
Orientace
Jinak proces hledání práce stále pokračuje, závidím lidem, který si nikdy práci nehledali, prostě jí vždycky měli přirozeně. Jak to pokračuje? Kam se to pohlo za půl roku? Jakej jsem udělal posun? S kolika jsem se sešel lidma? Co k tomu napsat? Co k tomu říct. Nijak se to neposunulo. Sešel jsem se s jednou holkou, co pracuje pro vládní organizaci, která pomáhá s orientací cizinců, zdrbla mi resume a doporučila jak to udělat.
Nevim proč, ale já neumim prodat sám sebe, neznám svoji cenu, neumim si říct cenu za svoji práci. Vlastně celou tu svoji situaci jsem shrnul do zadání, který by mohlo vypadat následovně: Jeďte na jinej kontinent, do jiný země, cizího místa, mluvte jenom anglicky, zorientujte se a najděte si placenou práci v oboru, který jste studovali. Takže zabalim si batoh, koupim letenku, ocitnu se v úplně novým prostředí, pronajmu si pokoj, vyřešim banku, mobil, jídlo. Začnu lokalizovat moje potencionální zaměstnavatele, vytvořím si tabulku s kontakty, jméno, web, adresa, email, tell. Udělám mapu, kde si vyznačim všechny studia - cca 200. položek. Začnu sledovat servery o práci. Vytipuju si místa kde by se mohli pohybovat moji zaměstnavatelé, divadla, kina, kavárny...
Seattle 2
Sedim na posteli ve Vancouveru, píše Marek že letí z New Yorku na Aljašku a má v Seattlu 6 hodin pauzu, kupuju si zpáteční lístek. Za pár chvil už se slavnostně objímáme u moře Seattlu, je to krásný, dojemný, velkolepý, pijeme německý pivo, jíme americkej burgr, bydleli jsme spolu dva roky v Novým Boru, povídáme si o novinkách z Čech a místní sklářský komunitě. Marek ve 3 ráno odjíždí na letiště a já jdu dospat do hostelu. Ještě předtím než se vidíme... sedim v kuchyni na hostelu plnýho graffiti, nejdřív poslouchám rozhovor 3 australanů, jak plánují cestu po USA a Kanadě, holka ze San franciska popisuje, jak se tam krásně žije a že L.A. je jenom město pro auta, přisedne si týpek z Brazílie, povídáme si o slumech a Oskarově betonový Brazilii, další holka z Colorada, mi vypráví jak si našla kluka ve Švédsku, jak byla v Indonesii, Australii. Mezinárodní kuchyně.
Na kraji za řekou práce 38
Tam vzadu práce 37
Ulice. West broadway, místo který znám z venku, vcházíme dovnitř, vzadu větší hala, menší zahrada, vlastně dost malá s uschlou trávou. Přichází ve svetru, asi statik, je tam vraženej novej překlad, taková ta dlouhá traverza, podepřená. Poslouchám ten rozhovor. "Tahle stěna půjde dolů, to nic nedrží" "Tady to podepřem" "Vypadá to, že to nespadne" "Uvidíme co je pod tím trámem" "Bacha na tu trubku je v tom voda"
Raz dva tři práce 36.1
Raz dva práce 36
Training shift den, kdy jdete někam pracovat, tam vás pozorují jak děláte, co umíte a jestli si vás nechají pro další dny, nebo týdny.
Hned na úvod jsem přenesl místo dvou železných tyčí, celou hromadu tyčí do připravenýho bednění, jedna z otázek byla jestli umim řezat pilou, už jsem si zvyknul odpovídat že umim, při prvním pokusu jsem vyhodil pojistky generátoru, startoval jsem kotouč zakousnutej ve dřevě, potom jsem pižlal pilou dřevo, vydávalo to příšerný zvuky, úplně jsem se styděl za reprezentaci českýho řemesla, naštěstí jsem potom pár věcí udělal dobře, podal správný prkno, pila mě začala poslouchat, čáru nakreslenou tuškou jsem rozříznul vejpůl. Uvidíme co přinesou další dny. Bylo by skvělý mít teď intenzivní 3 měsíční projekt a ušetřit tak na cestování na začátku léta. Dostal jsem se k teorii opakovaní, člověk když něco opakuje, tak se stává mistrem, proč mám pocit že já pořád začínám něco znova a znova.
Whistler
Nazouvám si sněžnice, pouštím mp3, nechávám se unášet loukama ve Whistleru, pomalu padající vločky, všude sníh. Prošlapávám cestu od lesu k lesu, zkoumám mechy na stromech. Žádný lidi, jenom já a hory, očisťující, uklidňující atmosféra z který mám radost celej další tejden.
6 hodin v dešti - práce 35
Místo, kde jsou farmy, tři krychle, seříznutý, prosklený stěny, uvnitř otevřený prostory, průhledy do zahrady, plnej barák řemeslníků, pauza v 10.00 coffee break připomíná příjemný meeting fain lidí, celý den prší a po 6 hodinách plnění kontejneru bordelem jsem mokrej od hlavy až k patě. Není bordel jako bordel, třeba hromada prken je relativně čistá práce, stejná hromada s kelímkama od kafe a zbytky svačiny, je frustrující ubíjející nuda.
leden/January
Prosluněný dny na malým vleku v Horních Albeřicích střídají temný dny při organizování vlastní kanceláře. Pomáhám Adamovi s diplomem, víc se smějeme než pracujeme, na konci ledna se stěhuju z privátu hrůzy do vysněnýho prostoru, 4 m strop s výhledem do parku, kde si stavím stan. S Alešem podnikáme výlet zimní krajinou prázdna u Mnichova Hradiště.
únor/February
Pokouším se rozjet na skok v XXL snowparku ve Vítkovicích, s Vojtou stojíme na chodbě v prostoru Kolektiv v Novým Boru, s Zuzkou a Martinem si dáváme těstoviny v centru Hradce, Daniela a Salám mi popisují nový projekty na škole, s Lelou, Lepou pijeme černý pivo na Letný, s Nikolou probíráme nápady u kafe v Nový scéně, s Martinem, Péťou a Jakubem jsme v Brně na vernisáži.
březen/March
Chalupa v horním Maršově uvítala Offcity tým, trouba se rozehřála, papíry popsaly, moje osobní produkční agentura dosahuje vrcholu. 6.3 provádím Blanku Markovou po Pardubicích jako hosta Offcity přednášky, hrajeme pink-pong ve Vážní, s úplně novou skupinou Unity of community jedeme do Valdštejnský lodižie - Jičín a stoupáme na kopec Zebín. Vojta má narozky v Akropoli. Odevzdávám svoje první daňový přiznání. Lars nás obohacuje o lexaurinový telefonáty na linku 1188, v Horním Maršově, Sněžka nás vítá modrou oblohou a sněžnice fungují.
duben/April
V Českejch budějovicích s celou jižní crew řešíme detaily cesty Marka a Káťi do Benátek, hned o pár chvil padá pár facek a já stojím opodál jak sloup se slzou nakrajíčku, držící brejle. Dostávám dopis o s potvzenou žádostí o Working holiday program, s Vojtou, Salámem a dalšíma 500 lidma se necháváme unášet svahy v Risoulu. Ondra mě neustále zásobuje otázkama jestli jsem si už koupil letenku. S Offcity intenzivně řešíme projekt Mlýny městu.
květen/May
S Vojtou se procházíme po Kokořínsku, voláme na všechny čísla, dáváme dohromady 8 lidí, jdeme nočním lesem k převisu, který je už za tím dalším stromem, s Pájou procházíme údolí řeky Doubravky, kupuju si letenku do Vancouveru. Jsme v Lodži. Na chalupě převážím kameny a trávu.
červen/June
Zametám mouku v Automatických mlýnech a poprvý se bavim s Terkou, vlastní kancelář se poprvý zdá zorganizovaná, pomáhám odvážet dodávkou věci na festival Open air Spirit, mám pocit že v tom domácím městě, kde jsem se cejtil jako cizinec, se zdravím každejch pět minut s někým známým, Jsme v Berlíně se Zuzkou, ALešem, Kamilou, kafíčka, galerie, zewling, znova na Sněžce s Pepem, Pavlínou, Petrem, koupeme se v horským potoce, vyklízím kancelář vyklízím privát, balím batoh, nasedám na bus do Franfurtu, odlítám do Vancouveru.