Berlin - kafe, galerie, park, atmosféra, vlaky, lidi, 42 Eur, hostel, řeka, park, děti co si hrajou, lidi na kole, příjemný měřítko, lidi co sedí na ulici na židli před kavárnou a jsou tak sympatický že mám chuť si s nima hned začít povídat.
Vysvětlil mi potenciál a důsledky cesty. Koukal jsem se tam z útesu do moře. Osum hodin na cestě, betonová facka, telefon. Hned ráno šup na živoskej mega hřibitov, úlet krajinou. Jdeme do místnosti, po tom nechutným městě, kde je železný lehátko a pod tím rošt, všechno v židovským kostele. Silný kafe, ona se semnou nebaví. Potom dvacet minut v plechový boudě čekání na rozpadlou tramvaj a další 3 hodiny v nákupním centru. Umírám při prohlížení nudnýho umění. Kupuju si na kartu malý kafe a usínám. Na nic se mě nezeptá? Nezajímám jí. Tvářím se, že je všechno vklidu, ale hrozně mě to uvnitř štve. Nasedáme do auta a jedem dalších 8 hodin z tý betonový deprese. Celou dobu přemejšlím Proč. Proč. Proč jsme tam jeli? WTF! Never more to Poland!
90 minut s chlupatou obludou a 10 hráčema, chaos a náhoda stojí u mikrofonu. O bizardní situace, fatální výstřely na ripstole není nouze. O pár chvil později obklopen lesem, deštěm a slimákama vytvářím cosi. Dort, obilí s kofolou, mp3, uklízím železa, kameny, dřevo, standardní uklízecí proces. Zametám mouku v Automatických mlýnech, procházím lehce budovu, dejchá to tam minulostí a vizí. V Biocentral komunikační bouřka. Ve skladištní oblasti vybírám štěrk a z kusů betonů stavím cosi. Umění je cokoliv. Vedle se cikáni sluní na slunci.
OFF/ON
Stanice Mělník, venku prší. Vojta přejíždí svoji stanici o 30 km. Chodíme s tell v ruce po lese a voláme všude možně, hovory ukončujeme větou "Za hodinu zavoláme". Procházíme po 40 minutách okolo stejného místa. První koupání, prohlídka rozpadlýho domu. Jdeme po lese, je asi 02.30, už to tady někde musí být! Věci v dešti. Druhej den sedíme pod obří mochomůrkou, návrat ke kořenům. Day Off!
Bez peněz to je zajímavější.
Dvě hodiny
Stěny jsou tady a stěny jsou i tam. Holý zdi. Omítka? Ta co Ti ušpiní věci. Nebo by mohla bejt z betonu. Jak se to potom bude jmenovat? Filosofie je nauka o pojmech. Podlahy, miluju přece ten litej čedič co se nedá uříznout. Je to jako tabulka čokolády, po který může jezdit tank. Nebo prkna, fošny, jenom tak položený. Jenom tak. Nebo to prostě prolejt betonem, malý vibrace a bubliny se derou na povrch. Zaliješ tam ty odpady, trubky, kabely. Co dát na strop, prkna? Klasický chalupářský prkna! Zapustit tam do konstrukce háky, pro těžký skleněný lustry, oni tomu říkají light design. Hlavmě nesnižuj tu výšku.
Elektrika rozházená všude možně, něco tady něco tam. Díra ve zdi, něco co končí červeným špuntem, něco co končí modrým. Spousty kabelů o různé tloušce. Ta zavěšená věc na stěně s kterou se dá pořádně třísknout, barevná, hodně barevná věc. To místo s pár dírama, s tekoucí vodou, zrcadlením na který můžeš kreslit, příležitostná sauna. S vlastní identitou, příběhem. Zub času, struktura, vůně, spojit to bez kontextu, nebo s kontextem. Šumák. Materiály slazený. Sny, noční můry, bezesnů, probouzení, usínání. Ty desky oddělující pocit vlastní prázdnoty a přátelství. Nemůže to bejt přece openspace.
Nemůže! To a to a tady to. Skrz na zahradu. Svítí tím slunce. Orientace, doporučení - že to tak někdo dělal? Občas to otevřít. Stačí jenom dvě? Tady to složte, kolik KW to má příkon? Jj vpohodě na to hraní to stačí. Komunikace. Jo taky jí potřebuju, uskladnění, syslení, všemožný hromadění čehokoliv je zhovadilost. Jednoduchý-instinktivní, skromný-________, levný-chytrý, funkční-___________, chytrý-nedosažitelný. Když je tam 80 cm sněhu, co s tím jako? Přece mám rád vyjít bos na tu zahradu. Už tam jsou 2 Km. Uklízet, uklízet, uklízet a nebo z toho bude sklad? Zatím jo. Vstupní. Zvenku na těch cihlách. Kamínky tam našoupat. Uživatelé. Uživatel, heslo, login. Vakum, anarchie vs funkčnost. No a co že ta místnost nemá funkci. Skříň kam se hází dřevo, který potom mizí. Odtah. Čerstvý vzduch. 4 roky práce. Tvar těch krabiček na zdi. Jednu jednoduchou věc, nebo dvě složitý věci? Supervize: Adam, Ondra, Vojta, Daniela, Tom, Tonda.
Offcity a Schovávaná
Hrajeme skrable v parku. Popsaných papíru vizí, všechno to jednou zmizí. Lucka pozoruje zatmění měsíce. Vidím 4 lidi jak čtou smetí. Materialismus převyšuje sociální cítění. Že tam je moc lidí, moc krabic, moc světel, moc stylyzovaných plakátů. Krabice. Gočárovy děti. Každej občas potřebuje houbu na nádobí.