THINK WILD EAT CIVILIZED
Jsou vánoce, tak mám zapíchlej jeden nůž hned pod hlavou a druhym nožem přeřezávám páteř, všude krve. Do dveří instaluju koště, aby mě Lars nepřekvapil. Bojuju s tou rybou, páteř je citlivá i bez hlavy - jo vánoční atmosféra. S Larsem komentujeme po 3 měsících štrýt, rozbíjím se při ochutnávce suši a psychidelický sauně. O pár dní předtím v Liberci ulehám na zem v obýváku s vidinou punkové noci bez deky. Nevim co se s tim tělem děje v noci, ale ty deky co byly celou dobu na stolku vedle se hodily. Kopeme si míč, kterej padá na přehradu, kde je čerstvě umrzlej led. Vánoce se mi začínají spojovat s alkoholem. Víno. Přikládám do krbu a dostávám mentální puzzle. V sobotu v Trutnově jedeme s Toníkem hiphopstyl a řešíme dárky na poslední chvíli, při pití kafe a pozorování holek ze třeťáku odcházíme s pocitem Hanče a Vrbaty. Stávám se soudcem a urážím v duši 13 letého hipstera nákup mýdel. Řikám že to je trapný kupovat mýdla. Od té chvíle nazýváme cokoliv že to je trapný. Trávíme 40 minut v železářství a kupujeme otvírák na pivo. Stromek, černej dress-code a vážná hudba dělají z vánočního rituálu rituál postapokalyptických vánoc. Jedeme na vleku a prší. Jedeme na běžkách a já jsem šťastnej, jedeme back country a já objevuju sebe sama. Objevuju pojem grafická krajina. To je tak, když je bílo a jsou tam vidět jenom stromy, suchý stonky kytek, křoví. Je v tom kontrast. Leden, Únor. Whats up? Láká mě jet do Utrechtu a poslouchat tam Čokovoko.
Jsou vánoce, tak mám zapíchlej jeden nůž hned pod hlavou a druhym nožem přeřezávám páteř, všude krve. Do dveří instaluju koště, aby mě Lars nepřekvapil. Bojuju s tou rybou, páteř je citlivá i bez hlavy - jo vánoční atmosféra. S Larsem komentujeme po 3 měsících štrýt, rozbíjím se při ochutnávce suši a psychidelický sauně. O pár dní předtím v Liberci ulehám na zem v obýváku s vidinou punkové noci bez deky. Nevim co se s tim tělem děje v noci, ale ty deky co byly celou dobu na stolku vedle se hodily. Kopeme si míč, kterej padá na přehradu, kde je čerstvě umrzlej led. Vánoce se mi začínají spojovat s alkoholem. Víno. Přikládám do krbu a dostávám mentální puzzle. V sobotu v Trutnově jedeme s Toníkem hiphopstyl a řešíme dárky na poslední chvíli, při pití kafe a pozorování holek ze třeťáku odcházíme s pocitem Hanče a Vrbaty. Stávám se soudcem a urážím v duši 13 letého hipstera nákup mýdel. Řikám že to je trapný kupovat mýdla. Od té chvíle nazýváme cokoliv že to je trapný. Trávíme 40 minut v železářství a kupujeme otvírák na pivo. Stromek, černej dress-code a vážná hudba dělají z vánočního rituálu rituál postapokalyptických vánoc. Jedeme na vleku a prší. Jedeme na běžkách a já jsem šťastnej, jedeme back country a já objevuju sebe sama. Objevuju pojem grafická krajina. To je tak, když je bílo a jsou tam vidět jenom stromy, suchý stonky kytek, křoví. Je v tom kontrast. Leden, Únor. Whats up? Láká mě jet do Utrechtu a poslouchat tam Čokovoko.
London
Sedím v letadle, vytrhávám mapu destinací a skládám origami. Vedle mě sedí holka v holinkách a objednává si dvakrát Bacardi a Colu. Čte si starou knížku, kde poslední slovo je miláček. Origami mi dává zabrat, po hodině skládání a přeletem přez Německo si řikám že to je jenom matematika a prostorová představivost. Řikám si, že se musím zeptat o čem je ta knížka a přiložit origami jestřába jako třešničku na dortu k tomu, ale rychlost 825 Km a - 55 C znásilňuje moje mozkové buňky. Po 1.40 hod zběsilého skládání papíru a milionem neúspěšných origami kombinací se ptám o čem že je ta knížka. Dostávám stručnou odpověd že o lásce. Jdu po Londýně, hledám záchod a nacházím záchod. Pořád mám pocit, že mě přežvejká auto, jak přifrčí vždycky z jiný strany. Přez oplocené fotbalové hřiště vidim v dáli kus věže a čouhající zbytky ruskýho kola. Jdu po pláži a hledám zbytky lásky a při skládání beden a pití rumu s kolou poznávam tajuplný život v Anglii. V sobotu se s Terkou smějeme při pití čokolády...
