Třeba tu hlášku "Fuck anything, that doesnt make you happy" jsem našel u ní.
2007
Proč tam pět hodin spíš? (jak se Ti leží, bejt přikrytej dekou, nechat se ovívat benzínem z motorový pily. Dáme si k tomu mentosky a vymyslíme stroj na spasení. Nebo aspoň něco o dokončení. Ale sorry ambice jsou ne vedeljší stage.) Žeru jogurty a dělám psycho práci. Koukám na potok a dejchám čerstvej vzduch. Vyhazuju dřeva a cihly.(slyším atari zvuky a ríša píše že má nový číslo, a podepisuje se richarďák. Ale co na tom když máš pomalý připojení, psa s bradavicí na hlavě a 8 critical object.) Přehrávám si v hlavě debilní psh. Cestou domu musim brzdit na krev, jinak se srazíme. Musim se přizpůsobit. Hraju si tvůrce dětství, vytvářím vzpomínky. Házím malýho bráchu do vany a na něj ručníky, beru holící strojek a honim ho po bytě. Hrajeme na piáno a na flétnu. (jsme pevně domluvený na sobotu, budu tě tam potřebovat. (I sany to v Praze říkala, potřebuju to sdílet.) (chodili jsme spolu po temnejch chodbách a každý video právě skončilo, když jsem tam přišel. Francouzký tekno a vltava Ti udělá z mládí nekonečnej seriál.) Zase slyšíš atari zvuky a přemejšlíš o holce, první na kterou se budeš těšit. Mluvíš o změně a žereš banksyho. Koblihy lížeš a marmeládu fetuješ. Vybíráš si cestu, jinak si rozbiješ držku. Obdivuješ Brazilský squaty. Pleteš si ráno a večer, serou Tě autority. Máš chuť bejt skromnej a místo toho Ti Lela dělá cucflek. Točíš film bez scénáře. Děláš xichty mimo záběr. Neděláš nic, jedeš na lodi, delfíny plavou za Tebou, cucá tě Ori a nabízíš zadarmo pocity jinejm lidem. Protože někdo řeknul že to umíš. Jseš na netu jako sardel v alobalu. Jseš tady jako opice v kleci, v zajetí Laurin Hill. Tvoje oči slábnou, nestíhaj měnit proměnný algoritmy, je to asi tou nemocí. Ale dělaj to všichni a tak do toho jdu taky. Projedu potok i s kamenama. Udělám ježka i s parohama. Na sto honů na sto volů nesundám baret. Je rok 2007. Všechno minulý je trapný. Jseš začínající budhista s odhodláním změnit svět a kopeš díru u sebe v hlavě. Ty kolečka a směr davu lidí v Tobě dělá divy.Nemůžeš přestat dokavaď nezakročí Tvoje šílená máma. Posloucháš to napul plynu. Dorazej Tě absurdnosti. Přichází anděl a konec. Ztrácíš jednu mapu nacházíš druhou. Myspace je tvůj novej domov. Beru Tě za ruku a ty vidíš slzy. Ničíš vzpomínky a luxuješ kámoše. Piješ víno a vozíš krokety po zábradlí. Slibuješ a ráno plácáš krávu z bláta. Nejseš si jistej ani svejma trenkama. Držíš v ruce něco co Ti stejně uletí. Škrtáš dny jako ve vězení. Chceš jet do Číny a do Japonska, nakupuješ suši a zustáváš doma. Balíš holky přes net a potom jdeš na hvězdárnu a Tvoji kámoši přelejzaj mosty v Ustí nad Labem nebo V Českejch budějovicích. Myslíš na lepší život v Londýně. Tvary čáry break ryby. Vylejzáš na stožáry, zkoumáš davy, do hlavy rapujou negři a tvoje kšiltovka obletěla celej svět. Trávíš život na cestách, realizuješ sny. Probouzíš v sobě fantomy. Bojkotuješ mainstream a globalizaci, obrácený kříže na blogu máš, na sprchu nečekáš, zmrzku tátovi dáš. Hned druhej den si nasadit dredy na halvu necháš. Na křest Tatabojs jedeš sám. Učitelé ze základky se zle na Tobě podepsali. Tvůj život pochcali. Jedeš do města na kofolu a zase hned zpět. Málem se zabiješ ale neřešíš to jedeš dál. Samet Ti trysky dá a a jebat město Tě nechá. Kocouři sledujou tvoje oslí pohyby a nedělaj průsery, píšou si komixy.
Jdu po lese, sbírám houby. Borůvky cukruju a soundtrack z Trainspottingu mi líže uši.
V PŮL ČTVRTÝ RÁNO NA DÁLNICI CESTOU Z LETIŠTĚ POZORUJU VÝCHOD SLUNCE
Braňo si dal v Boulogne na severu Francie asi nejlepší croissant ve svym životě, pár tisíc kilometrů vedle zastrčil Marek svůj první dolar za kalhotky ve strip baru. Jak studená a průhledná je Salza vyzkoušela Daniela, mezitím Pája zakládá pouliční gang ve Světlý a ve stejnou chvíli 298 s Larsem skáčou z mostu v Grazu. Nadruhým konci země Vojta s Pavlínou sjíždějí kopec Jedlová a Adam pokrejvá střechu novejma taškama, Salám otevírá nové studio 1012* v areálu WERK
Dávám si filmovej víkend, objímá mě Markéta Lazarová a Ostře sledované vlaky.
Se Zuzkou jsme vytvořili rozhovor o hranicích pro Offcity+
V 7.13 odjíždím do skladištní oblasti. V 8.15 zastavujem dvoum holkám na přechodu a zezadu do nás vrazí auto. Nic velkýho, značka na zemi a sepisujem ty papíry. K večeru nahrávám zvuky ve městě. Pod mostem. Druhej den to prochází postprodukcí. Máme Offcity workshop, kde vybíráme zvuky pro Bienále v Benátkách. Ochlazuje se o 15 C a já vybírám firmu pro výrobu plachty s očkama.
JÁ JSEM JÁ A TY JSEŠ TY
Přelejzám plot, skáču z mostu dopadám na dno, tam si něco vrážím do nohy. Spím v křoví, vedle Lars si spokojeně podřimuje, povídám si s Karolínou. Pan Nero mi ukazuje co je to dubstep a vizuální show od Justice mi zahejbe hranicí vnímání všeho.
POŘÁD MÁM TAKOVEJ POCIT ŽE MI NĚKDO ŘEKNE JAK TO MÁM DĚLAT, NEBO ŽE SI TO NĚKDE PŘEČTU. MÁM POCIT ŽE TO NĚKDO VÍ. ŽE TO NĚKDO UMÍ A VYSVĚTLÍ MNĚ TO. ALE PROSTĚ SI NA TO MUSÍM PŘIJÍT SÁM.
