jak jsme pekli cukroví v Praze, jak jsem jedné důležité klientce napsal místo Jano, Zuzano. Jak jsem byl na brigádě v kině Varšava, jak jsme byli ve Stereu, jak hraju floorlbal, volejbal, jak, jak, jak

Vzniknul interiér kanceláře ve starý budově v centru Rajchu (Liberec) Nejdřív jsme jeli dodávkou na shopping do iKEA house, tam jsme se promenádovali a koupili ňáký roští za pár klacků. No vyrábíme HUB, takovej interní COWORKING (jak je to moderní ne?) No tak to. Ještě malou kavárnu do toho, jeden stůl, lampa, křesílko, tři židle. Ale hlavně. 3 veliký písmena na zeď 5 metrů na výšku, oranžovej piknikáč a celý laděný do WOW atmosféry...

Podzim hází lisí na zem.

Při cestě do Warszawy jsem podléhal vlastnímu humoru, hned druhý den krásných 12 hodin ve vlaku přes Katovice, Ostravu, Olomouc, Pardubice, Liberec.

Na akci "První sníh" Kde jsme měli, jak bylo psáno v programu hodit bramboru z okna, nakonec Pavel hodil heloweenskou dýni z balkónu. Prasečí koleno jsme upekli, na sněžnou Sněžku ozářenou sluncem vylezli, mlhu převalující se v údolí pozorovali, skvěle se zasmáli Larsovýmu hyper humoru, dvou měsíční Doubravku rozesmáli, kompost podpálili uhlíkama, skvělý časy...

Hláškami "Máme tady Mozarta", "Ne, to mu probíjí myš" Okomentovali Ondra a Tom moje háro, který se pomalu proměňuje v mikrofon.

Tentokrát, když jsem se vracel ze záchodu, jsem dal na recepci klíče od domu, njn ty začátky.

Stal jsem se na 3 dny dobrovolníkem na filmovém festivalu KI-NO v Liberci. Tamara a Eliška, produkční, radost s nima pracovat. Pomáhali jsme rozbalit stany, umístit židle, narazit pípu, udělat svařák, zapojit techniku. Potkal jsem super lidi, získal nový kontakty, jenom víc takových akcí :)

Opět jsem si vzal klíče od firemního záchodu, tentokrát na víkend do Prahy a Novýho Boru. Pondělí ráno a celá firma nastoupená u stolu, celkem 16 lidí, když přicházím, tak mi šéf řiká... "Tomáši víte, že už měsíc pužíváte můj hrnek"

 Designblok splnil svůj účel inspirace a noční Praha je prostě skvělá. S Nikčou a Vojtou v Praze při rozboru životních situací, v Novým Boru s celou CREW při obírání žeber, smíchu a výletu do Chotovic. 

Jinak fain odpoledne strávené s 30 dětma z dětskýho domovu, další směr, kam by se nejen Offcity plachty mohly napnout. Zkušební bydlení na veleslavném Volkeráku, jeden z tří zahnutých paneláků svojí doby, situovaný na kraji Jizerek s výhledem na celý Liberec. 

V nákupáku jsou různý obchody, v jejich výlohách velkoplošný fotky, který dělaj studia kdoví odkuď, ale působí to jako dotek současnosti v tomhle deštivým městě.

Žiju teď na místě, kde před chvílí pár šikovnejch lidí vytvořilo spousty továren v lese u potoka, krásný obrovský domy, barokní, secesní, s vynikajícím řemeslným a materiálním provedením, všechno to chátrá, je to opuštěný, zarostlý, krajina je tady obdělávaná po staletí, pole, lesy, louky, dost tu prší, mezi tím vším vede železnice s hyper futuristickým vlakem, skleněná věc s velikými okny.

Někde ve vlaku u Zittau, někde na chalupě ve Chřibský, někde na pivu v Novým Boru, někde v bazénu, někde na floorbale v malý tělocvičně, někde na pivu ve Stereu, někde...

Dnes jsem podával ruku řediteli jedný veliký firmy, našim klientem, měl jsem lehce politý tričko od čaje, njn ty začátky

Na ferate v nemecku, pri firemnim teambuildingu, jsem hodil svy nadrizeny batoh ze skaly, ktery dopadl po 10 metrech letu na zem, jeji mobil to prezil, njn ty zacatky, na prehrade v euforii s midilidi, v Pardubicich ve Finsku s Offcity tymem, kde krome uceni finstiny jsem tvoril svoji prvni palacinku, v divadle na hre o spadle textilce, v Hanoi na Nemptom a Phogo, v lesnim divadle v Katerinkach. 

Tak jsem si vzal s sebou do Hradce klíče od firemního záchodu, njn ty začátky.

Něco málo po pátý hodině, jsem si šel udělat kafe, zmáčknu klasickej knoflík, ještě mi do ucha něco řiká Věnka, najednou slyším divnej zvuk mlýnku, jako když tam něco chybí a jede to celý nasuchu, v tom ke mně letí šéf a řiká ať to vypnu, že se spálí mlýnek, jenomže tam stojím jak kamenná socha a nejsem schopnej pohybu, jenom intuitivně dávám ruku na bok, ale nic tam nenacházím. Nojo, první den v nový práci :) 

Jinak mám krásnej pokoj v bytě v centru Liberce na pěší zóně, sice jenom na září, ale o víkendu jsem tu byl sám a užíval si to.o. 

Ohníčky v lese u Litoměřic, kola s rumem, konec léta, na kole u Opočna, v Pardubicích v obchodě, stále bez Prahy, zpět do Liberce.

Byla veselá, unešená, šťastná. On, když nastoupí do vlaku v Pardubicích, tak najednou zrychlí na 159 Km/h, je tam ticho, lidi z Vídně co jedou do Berlína, pozorujou skrz okno ubíhající krajinu, jsou zhypnotizovaný. Česko je tranzitní země. Trávím víc a víc času koukáním z okna vlaku. Byli jsme tam tři, v krásný chalupě bez elektřiny, s velkým pískovým dvorem, s lesem za zády, s rozvodněnou řekou pod okny, kdesi na Vysočině, se vzpomínkama na to, co jsme dělali před 10 lety na střední. Vjíždíme dodávkou do hokejový arény v Liberci. Vařím čaj do konvice, pouštím Karen O a pozoruju krkonošskou mlhu. Hlídám obchod a doufám, že nikdo nepřijde. Svatba při prvním vylitým pivu na podlahu se mění v divokou party. Přespávám pod širákem v doskočišti skokanskýho můstku. Svítí v noci mobilem do lesa, kterým právě projíždíme na kole.

Jak jsme byli s Vojtou na tekno party a lehli si večer na louku, kam chodili srát lidi, vybrali si čisté místo, který ráno okomentovala kolemjdoucí holka.. "jak je možný že si někdo lehne do těch sraček" Jak jsme jeli motorákem z Vršovic do Malé Hraštice. Jak jsme s Larsem v autobusový zastávce v Hrachovišti probírali holky a jiný důležitý témata. Jak se Lars urazil, když jsem mu napsal že "Můžeš jet na čele lokomotivy". Jak dostávám v 07.00 ráno kafe. Jak jsem viděl poprvý Gábinu, která probírala plynule témata od politiky, zdravotnictví, až po menstruační cyklus. Jak jsem byl na pohovoru a na moji otázku "z kterého projektu máte největší radost?" jsem dostal odpověď "promiňte, ale kdo je tady na pohovoru?" Jak Salám udělal výtečný oběd ve studiu Skubb v Liberci. Jak jsme s Ondrou pili kafe ve Stereu v Liberci. Jak jsem si vozil děti na dece po obýváku na chalupě, jak jsme stavěli krásný provizorní schody. Jak jsem viděl novej prostor Kokpit v Hradci.

Jak jsme jedli lilek v Ohrazenicích. Jak jsme jedli lilek v parku v Hradci, jak hráli keltskou hru s kolíkama. Jak jsme hráli tenis s Larsem v Hrachovišti. Jak hlídám obchod v Pardubicích. Jak jsme pili kafe s Kamilou a Zuzkou v Liberci, jak Adam vyprávěl a Tereza se ještě smála. Jak jsem viděl studio Skubb, jak jsme jedli Nempto a Phogo. Jak čekala Michala na bus do 02.30. Jak byl piknik v centru Pardubic. Jak sedíme konečně se Zuzou ve Stereu v downtown Liberec. Jak se mě nějaká holka ptá na cestu. Jak hrajem basket s juniorem na hřišti. Jak si mě přidala do přátel Gábina. Jak pijem pivo s Jirkou na fotbalovym hřišti. Jak trhám rajčata, rukolu ze zahrady, honím sršně po pokoji.

Myslim, že každý období je zajímavý spojit s hudbou, tak právě teď poslouchám Dva a minimal techno, k tomu v lese okusuju borůvky, poslední 4 měsíce jsem se těšil na kamarády, zatím jsem strávil tejden sám na chalupě s chřipkou, nebo něčím co mi chtělo vyndat mozek z hlavy. Co může být frustrující, demotivující, vyčerpávající? Hledat si práci. Vítej v realitě

Rockies

Místo, kde ve 2000 m končí lesy a do 3000 m jsou už jenom skály. Měřítko všeho 3X větší. Jezera, ledovce, medvědi. Člověk šlape, nese si batoh na zádech, pije vodu a rozumí všem zákonům vesmíru.

Jasper

Krásný místo, místní lidi, kavárny, hory, medvědi. Atmosféra maloměsta. 

Tofino

Můj roční cíl, několikrát jsem to psal fixou tučným písmem do bloku, na nástěnku. Prostě místo, který musím vidět. Řikám si, teď nebo nikdy. Jedu tam. Vancouver island je zase obrovský roztáhlý místo, sníh na vrcholku hor, 2000 letý stromy. Ubytuju se v pralese u mechu. Prší, prší, prší, jdu po long beach, potom stopuju, sedím v kavárně, koukám 4 hodiny z okna, jsem v Tofinu a mám radost. 

Radvanec

Kamarádi, kamarádi, kamarádi, krásná chalupa, skvělý lidi, skály, rybník, lesy, louky, hudba, pivo, jídlo. Česko ve svý nejlepší podobě.

Dragon boat festival

Představte si partu lidí, která neví jak se vyblbnout, jak plenit ve veřejným prostoru, tak se přihlásí na festival dračích lodí, naučí se pádlovat na lodi, připaví si kytary, piva, vlajky a vytváří atmosféru uprostřed města. Byli jsme divoký, nespoutaný, se zvláštní chutí vyhrát. Já sám nevim, jestli jsem pochopil při tréninku o co jde, ale projížděli jsme fain lokalitou False creek. Největším úkolem kapitána je přimět 20 lidí udělat naráz sejnej pohyb. Tuleni, loďky, medaile.