STU!
Přemejšlím na slovem Low cost. věci zadarmo, aktivity bez peněz. Píšu si seznam věcí, který jsou Low cost a začínám tomu věřit víc a víc. O víkendu rozdělávám oheň na chalupě a dělám model patra ve 3D. Hážu do kamen piliny, chodim chcát do keře a posunuju křivky. V neděli večer v D29 na přednášce N/A architektů ze Slovenska přemejšlím nad slovem periferie, náměstí, suburbie. Hraju Angry Birds na Ipadu. V Praze je zase DesignBlok, ale já už se těším do Novýho Boru. STU!
Super komornější víkend s Martinem, Péťou, Vojtou, Gábinou, Bětkou na horách.
Deštivá paranoia
Je 17.33 hledám klíče od auta, mám jet do Hořic do lomu, kde Vojta něco tesá do kamene, klíče nikde. Řikám si, kde sakra jsou... Mikina, hajzl, koupelna, klíče fuč, obracím pokoj vzhůru nohama. Klíče nejsou. Pokoj drancuje tornádo a klíče nikde. No nic, asi budou ve studiu. V 17.48 beru za kliku v kanclu a způsobuju paniku paní účetní, jsem celej mokrej protože prší a vysvětluju že hledám jenom klíče od auta. Další místo, kam se koukám skrz výlohu je showroom dveří, vůbec nic tam nevidim. Intenzivně prší. Jedu zase domů, všechno v pokoji lítá sem a tam a klíče nikde. Volám do hospody, kde jsem byl na obědě a s klíčema jsem si tam hrál. Ale oni že vůbec nic. Beru kolo a jedu v tom dešti se podívat na pakroviště u venkovního bazénu, jestli tam ještě je. Auto tam stojí. Koukám jak padá voda z nebe a analyzuju situaci. Pokračuju domů k rodičům. Oni jsou v Praze. V 18.15 obracím vzhůru nohama všechny ty šuplíky a krabičky s tím harampádím, všechno se to kutálí po zemi v obýváku a klíče nikde. Příběh houstne. Jdu na net a koukám na číslo na městskou policii, volám tam a mám dvě otázky. Za prvý jestli někdo ty klíče nenašel někde na ulici. No a ta druhá otázka... Jestli jako je možný si objednat na vlastní auto botičku. No jo! Jde to! Je to "služba občana" řiká mi strážník a směje se, tak mu řikám že do toho jako jdu! A tak si objednávám na vlastní auto botičku. Dávám si sraz s městskou hlídkou v 18.45 u auta, prší, je tma, jsem totál mokrej a strážníci fotí auto a instalují botičku. Paranoia se prohání mozkem a sci-fi filmy udělají z vašeho mozku kuchařku na psýchu. Řikám si, že určitě ty klíče našla nějaká kreatura na ulici, když mně vypadly z kapsy a teď projíždí temným deštivým hradcem a hledá auto o samotě. Myslim si, že dát si na vlastní auto botičku je opravdu slušnej mentální výkon. Cestou jsem se ještě stavil v tý hospodě a svítil baterkou lidem pod nohy a klíče stejně nikde. Navíc ten příběh ještě nekončí. Náhradní klíče jsou už dávno fuč. Je 22.53 a já ty klíče pořád nemám.
Další den.
Vlastně ještě večer až do 02.00 si přehrávám celej den jako film a hledám detaily, co jsem kde dělal. No a potom přichází bod zlomu. Uvědomil jsem si, že jsem do studia přišel v černý mikině a záhadně odešel ve fialový mikině. Takže hurá tam to musí bejt. A taky že jo. Ráno jdu do studia, šahám intuitivně pro klíče do mikiny. A jsou tam! Super! Volám na městskou, přijíždí hlídka, s úsměvem mi sundávají botičku, odjíždím. Adrenalin pro život kancelářských krys.
Další den.
Vlastně ještě večer až do 02.00 si přehrávám celej den jako film a hledám detaily, co jsem kde dělal. No a potom přichází bod zlomu. Uvědomil jsem si, že jsem do studia přišel v černý mikině a záhadně odešel ve fialový mikině. Takže hurá tam to musí bejt. A taky že jo. Ráno jdu do studia, šahám intuitivně pro klíče do mikiny. A jsou tam! Super! Volám na městskou, přijíždí hlídka, s úsměvem mi sundávají botičku, odjíždím. Adrenalin pro život kancelářských krys.